Jste připraveni na téměř 24 let bez výplaty?

Než se na ně pokusíme najít odpověď, udělejme si nejprve krátký výlet do historie. Důchodový systém v podobě, jak jej známe dnes, je relativně novinka. Ne tak dávno bychom pracovali, dokud bychom zvládali (do smrti).

S nápadem zavést penzi od státu přišel v roce 1889 pruský „železný“ kancléř Otto von Bismarck. Nebyl to ale moc štědrý systém. Důchodový věk byl stanoven na 70 let v době, kdy průměrná délka života dosahovala jen 46 let. Těch pár šťastlivců, kteří se dožili penze, nepředstavovalo pro státní pokladnu velké výdaje.

S mírnými úpravami funguje na podobném principu většina důchodových systémů rozvinutých zemí, a to včetně Česka. Průběžně financované důchodové systémy stojí na principu mezigenerační solidarity.

Pracující obyvatelé odvádějí část svých výdělků státu ve formě sociálního pojištění na financování důchodů seniorům (svým rodičům a prarodičům). Když do důchodu půjdou dnešní pracující, přeberou po nich štafetu jejich děti a vnoučata.

Demografie – co nás čeká a nemine

Takový model může dobře fungovat pouze při příznivé demografii, kdy neklesá počet lidí v produktivním věku, což bohužel není případ Česka. V roce 2021 Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela starobní důchod 2,378 milionům lidí. Podle prognózy Českého statistického úřadu (ČSÚ) by měl růst počet lidí 65+ až do roku 2058 a zastavit se na čísle 3,250 milionů (nárůst o téměř 40 %), a to zejména kvůli tzv. Husákovým dětem.

Jedná se o populačně silné ročníky lidí narozených během 70. let. V nejsilnějším roce 1974 se narodilo více než 194 tisíc dětí, tedy necelý dvojnásobek ve srovnání s minulým rokem (111,8 tisíc). Kolem zmíněného roku 2058 bude mít téměř každý třetí Čech více než 65 let.

Méně pracujících a více důchodců může znamenat jen jedno – nižší důchody. Přestože Češi měli za rok 2020 třetí nejvyšší porodnost v EU (1,71 dítěte na jednu ženu), nemůžeme čekat příliš rychlou změnu k lepšímu.

Zlepšete svoje finanční vzdělání

Finax webináře vždy se zajímavými tématy

  Projít seznam 

Carpe diem, důchodu se nedožiji?

Mnoho mladých lidí si dnes říká, že o důchod se nemusí starat, protože se ho stejně nedožijí. Pravděpodobně se ale budou mýlit. Očekávaná délka života dnes narozených dětí je přibližně 77 let, respektive u mužů se jedná o 74,1 let a u žen 80,5 let, což nás řadí do spodní poloviny v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie.

Tento trend bude s velkou pravděpodobností pokračovat i v budoucnosti. V západních zemích unie se obyvatelé už dnes běžně dožívají vyššího věku, např. ve Španělsku je předpokládaný věk dožití cca 82 let. Proč tomu tak je? Jednoduše žijeme zdravěji, pracujeme v lepších podmínkách a také zdravotnictví je dnes na úplně jiné úrovni než kdysi. A ano, i to naše české.

Rostoucí délka života je samozřejmě dobrou zprávou pro nás všechny. Problém je to pouze pro státní pokladnu. Není totiž možné vyplácet vysokou doživotní rentu rostoucímu počtu důchodců, když do systému proudí stále méně peněz od pracujících.

A co by se stalo v případě, že byste se zodpovědně připravovali na důchod a ani byste se ho nedožili, případně byste si jej užívali jen pár let? Našetřené peníze na soukromých investičních účtech by zdědili vaši nejbližší.

Důchody – byly, jsou a (ne)budou?

Politici se dlouhodobě předhánějí v tom, kdo nabídne důchodcům více. Přitom již současná výše důchodů je neudržitelná. V roce 2021 více než pětinu všech výdajů státního rozpočtu tvořily starobní důchody (434 miliard). Tyto výdaje za posledních 20 let navíc oproti celkovým výdajům rostly větším tempem, přesněji 3,1násobně více oproti 2,7. A valorizace v tomto roce kvůli vysoké inflaci a výchovné platné od roku 2023 tomu vůbec nepřispívají. Už dnes můžeme slyšet od politiků, že budoucí vláda bude muset prodloužit hranici odchodu do důchodu – ta současná se k tomu zatím nechystá. Nepříznivá demografie, rostoucí očekávaná délka života a nedávné zastropování důchodového věku na 65 let tento problém ještě více zhorší.

Těšit se totiž není na co. Možná v budoucnu půjdou pracující do důchodu s větší pravděpodobností, ale od státu budou dostávat méně peněz. Je tedy na každém z nás, abychom vzali zodpovědnost do svých rukou a poctivě se připravil, jinak to může dopadnout velmi špatně.

Na stát se nespoléhejte

Časy, kdy se dalo spoléhat na stát, jsou dávno pryč. Pokud tedy takové vůbec někdy byly. Je načase, abychom si to všichni uvědomili a chovali se podle toho.

Obecná doporučení říkají, že byste si měli odkládat a investovat alespoň 10–20 % z výplaty. Produktivní období většiny lidí představuje přibližně 40–45 let života. Každý z nás ale jednou přijde do bodu, kdy přestane aktivně vydělávat. Dále už bude potřeba vyžít ze státní penze a vlastních úspor. Příjmy jsou dočasné, ale výdaje, ty s vámi zůstanou až do samotného konce.

Chcete strávit posledních 20–30 let vašeho života sezením na gauči a sledovat seriály, protože na jiné aktivity vám už nezbylo dost peněz? Nebo si chcete užívat dovolené a relaxačních pobytů, lítat po světě anebo posedávat na kávičce a rádi byste vnoučatům koupili zmrzlinu bez obav o to, z čeho vyžijete do konce měsíce? Je to na vás.